Jaroslav Škudera (1908 – 1980)

Radioamatér OK1SD

Základní životopis

Jaroslav Škudera se narodil v roce 1908 v Mladé Boleslavi do rodiny Rudolfa Škudery, profesora na c.k. vyšší reálce, a Anny rozené Bonaventurové. Měl starší sestru Ludmilu a mladší sestru Boženu. Po absolvování obecné školy začal v roce 1920 studovat na tamnější tehdy už státní reálce. V roce 1924 byl jeho otec přeložen jako vyučující na státní reálku v Táboře, takže se rodina přestěhovala do blízké Plané nad Lužnicí. Jaroslav Škudera pokračoval ve středoškolských studiích v Táboře, opět na stejné reálce, kde učil i jeho otec. V roce 1926 úspěšně složil zkoušku dospělosti a v roce 1927 se přihlásil na fakultu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT. V roce 1931 však musel studia zanechat kvůli zdravotním problémům. Po absolvování obchodní nástavby pracoval jako bankovní úředník, nejprve v Občanské záložně v Táboře, později ve Svazu záložen v Praze. V roce 1938 se definitivně přestěhoval z Plané nad Lužnicí do Prahy. V prosinci 1938 se oženil s Marií Mrzenovou, se kterou měli dvě děti – dceru Jaroslavu a syna Jiřího. Zemřel v Praze v roce 1980.

Vojenská služba

V říjnu 1932 nastoupil na základní vojenskou službu v Turnově, na Vojenské telegrafní učiliště. Po absolvování kurzu byl přidělen k telegrafnímu praporu č. 5. Zatím se nepodařilo zjistit, jestli měl specializaci drátové telegrafie, nebo (bezdrátové) radio a jestli na vojně absolvoval ještě další kurzy (velmi pravděpodobný je motocyklový). Vojenskou službu skončil v březnu 1934. Po odchodu do civilu byl postupně povyšován až na poručíka v záloze.

Vojenská služba u telegrafního vojska (1). Jaroslav Škudera druhý zprava. 1933

V letech 1933 až 1934 absolvoval vojenskou službu v Turnově i pan František Pozdíšek z Brna, který o svém výcviku natočil pěkný amatérský dokument „Moje vojna“. Ten byl odvysílán v pořadu Hledání ztraceného času (ČT, P. Vantuch, K. Čáslavský) pod názvem S kamerou na vojně. Jaroslava Škuderu se na něm však identifikovat nepodařilo a pravděpodobně se s Františkem Pozdíškem na Vojenském telegrafním učilišti o půl roku minuli.

Radioamatér s volací značkou OK1SD

Jako většina technicky zdatnějších příslušníků jeho generace si už v mládí sestrojil svůj vlastní krystalový přijímač. Vlastnil koncesi radiového posluchače (pro příjem rozhlasu) s číslem oprávnění RP 3209. Patrně na základě zkušeností z výkonu základní vojenské služby si zažádal a v roce 1936 i získal koncesi pro radioamatérské vysílání s volací značkou OK1SD. V roce 1938 mu byla stejně jako ostatním radioamatérům koncese odebrána kvůli vypjaté mezinárodní situaci a nadcházející válce.

Nově se podařilo zjistit, že koncesi si obnovil i po válce, v roce 1947. Ta mu však byla zase odebrána v roce 1949, tentokrát vlivem vnitropolitických událostí. V pozdější době byla jeho značka OK1SD přidělena jinému radioamatérovi.

Bohužel se zatím nepodařilo dohledat žádné QSL lístky, které by radioamatérskou činnost Jaroslava Škudery nějak dokumentovaly. Na dochovaných fotografiích je několik různých přístrojů, které používal.

Radiostanice (01). únor 1936, čas 22:35 až 22:45
Obr. 1 – radiostanice (patrně jen přijímačka) v únoru 1936

Radiostanice (02). cca rok 1937, asi nejvýkonnější model – přijímačka a vysílačka s telegrafním klíčem
Obr. 2 – radiostanice (patrně přijímačka i vysílačka, včetně telegrafního klíče), cca rok 1937

Radiostanice (03), únor 1935, čas 21:00 Radiostanice (04), únor 1935, čas 21:00
Obr. 3+4 – radiostanice (patrně jen přijímačka) z února 1935

Radiostanice (05), cca 1936 Radiostanice nebo rozhlasový přijímač? (06), cca 1934
Obr. 5+6 – vlevo rozšířená sestava z února 1936. Vpravo asi rozhlasový přijímač, cca 1934

Nejsou žádné náznaky, že by se za války nějak zapojil do odboje. Zúčastnil se však pražského květnového povstání, kdy v budově meziměstské telefonní ústředny ve Fibichově ulici patrně zajišťoval komunikaci (v souvislosti se svoji vojenskou specializací).

Záliby a koníčky

Přestože jako radioamatér působil relativně krátce (přibližně tři roky před válkou a dva roky po ní), tak měl celoživotní zálibu v různá elektrotechnická zařízení, zejména rozhlasové přijímače. Ty ze zájmu opravoval pro širokou rodinu, přátele i kolegy z práce. Třešničkou na dortu každé takové opravy bylo seřízení ukazatele naladěné frekvence, aby přesně seděl na stupnici s dostupnými stanicemi na čelní straně přístroje.

Od mládí rád sportoval. Věnoval se nejrůznějším sportům – cyklistice, vodáctví, volejbalu... Později také jezdil na motorce (řidičské oprávnění patrně získal na vojně). V roce 1936 běžel v okolí Plané nad Lužnicí jeden úsek štafety s olympijskou pochodní pro olympijské hry v Berlíně.

Volejbal s přáteli v Plané nad Lužnicí. Jaroslav Škudera první zleva. 1934 Jaroslav Škudera (vpravo) přebírá olympijskou pochodeň. 1936

Měl rád operu a jak sám říkal – byl ozdobou několika pěveckých sborů, ovšem s přísným zákazem zpívat moc nahlas.